---

To, čím bych chtěl uvést těchto několik slov k desátému ročníku Litoměřických svátků hudby, organizovaných manželi Alenou a Zdeňkem Kuldovými a jejich přáteli, je gratulace. Blahopřeji právě jim k jubileu, které, jak vím, je stálo velké vypětí a přineslo i jistá zklamání. Bezesporu však tomu tak často bývá v uměleckém světě, hudebním nevyjímaje. Když se „povede“ nelehká árie jakékoliv pěvkyni či pěvci, sami posluchači po úspěšném mistrném provedení muzikálního kusu spontánně zvolají: „Bravo!“. Nepochybně však každá interpretka a podobně každý interpret před oním závěrečným „bravo“, musela či musel nejprve mnohokrát při mnoha předcházejících zkouškách slyšet: „Znovu! Nebylo to precizní.“ Prostě, každý úspěch, každý projev lidského přátelství a šťastné chvíle života, mívají své předehry. Nemusejí být hned tragické a bolestivé, ale rány po trnech do duše, se hojí pomalu a postupně.

I letošní 10. ročník LSH 2022 měl své předehry, ale má i své radosti. Jednou velkou radostí je skutečnost, že se organizátoři nenechali odradit, a druhou z mnoha jistě radostí dalších je i to, že LSH mají své vděčné posluchače, dobrodince a přátele, kteří jeden druhého neopouštějí v nesnadných okamžicích. Díky Bohu, že u nás v Litoměřicích a vlastně i v Lovosicích, neplatí ono Krylovské: „Inter armas silent Musae“, avšak lidé, žijící relativně nedaleko od našich hranic, naši bližní, múzy slyšet zatím nemohou. Prosím, věnujme jim vzpomínku.

---

Litoměřické kulturní léto je v plném proudu a na bránu královského města klepe již 10. ročník Svátků hudby, které patří mezi pomyslné vrcholy v kalendáři kulturních akcí konajících se v Litoměřicích. Čekají nás opět mimořádné hudební zážitky, a to stejně jako loni v kostele Všech svatých, kulturní památce pocházející již ze dvanáctého století, o kterou pečuje církev za přispění města. Například jen před několika dny město dokončilo opravu střechy, podkroví, kamenických prvků a novou fasádu městské věže, jež je výraznou dominantou kostela patřícího církvi. Litoměřické svátky hudby jsou s námi již 10 let. Jak ten čas letí. Nesmazatelně se zapsaly do našich srdcí. A to zásluhou manželů Kuldových jako hlavních organizátorů, houslového virtuosa Václava Hudečka jako odborného garanta festivalu a desítek skvělých hudebníků.

V neposlední řadě pak i díky vám, návštěvníkům, kteří jste vždy dokázali vytvořit krásnou atmosféru. Festivalu, jeho organizátorům a publiku přeji, aby nás provázel ještě mnoho dalších let.

---

Vážení milovníci krásné hudby, je to letos již 10 let, co se uskutečňují Litoměřické svátky hudby. Z původního projektu kulturního trojkoncertu v Litoměřicích, Lovosicích a Terezíně zůstal po náhlém odchodu tehdejšího terezínského starosty Daniela Trapániho pouze „dvojkoncert“. Pro město Lovosice bylo velikou ctí se celých 7 let na akci podílet. V kostele sv. Václava v Lovosicích probíhají již samotné koncerty pátým rokem a můžeme říci, že se jedná již o nově vytvořenou tradici. Každá taková akce má své tvůrce a organizátory. Impulz k celé akci dala před lety paní Eva Hudečková, manželka našeho virtuosa, pana Václava Hudečka. A tak vznikly Litoměřické svátky hudby, a to díky manželům Kuldovým. Ti spolu se svou agenturou Musica et Educatione zhmotnili tuto krásnou myšlenku, a tak se každoročně pořádá série koncertů s jedinečnými umělci, za kterými jinak musíme jezdit do Prahy či velkých měst. Svým úsilím a láskou k hudbě vždy zajistili perfektní atmosféru a úžasný zážitek pro posluchače, ale i účinkující. S tím souvisí i výběr místa vhodným pro takovou událost. Litoměřice naštěstí disponují mnoha sakrálními prostory, leč bohužel, ten nejlepší, nabízející interiér, prostor a akustiku, která zcela konvenuje žánru klasické hudby, zůstal pro letošek nedostupný.

Za dobu deseti let si Litoměřické svátky hudby našly své stálé posluchače a zapsaly se jako akce nadregionálního významu. Věřím, že město Litoměřice bude dále pokračovat v této tradici, aby umožnilo posluchačům prožívat nevšední umělecké zážitky a hudebníkům spontánní publikum, které si cení jejich výkonů. Naše město Lovosice děkuje za inspiraci, která z klasické hudby prýští. Klasika je stále zárukou kvality a je nesmírně důležité, aby i příští generace tuto hudbu znaly, dovedly ji vnímat a ocenit. Jsme přesyceni anglickým popovým mainstreamem, skladbami nevalné úrovně, hudebními výstřednostmi, agresivními žánry. Vážná hudba svým záběrem zcela mimořádně působí na člověka, sytí jeho duševno, harmonizuje, a jsem přesvědčen, že činí člověka i lepším.